Když jsem dnes ráno procházel bruselskými ulicemi, všude kolem mě se míhaly vlajky EU a ruch mezinárodního města. V ruce káva a já jsem mířil ESIP fórum – akci, která na první dobrou nezní jako největší adrenalinová jízda, ale o to byl dojem zajímavější. Mj. ESIP je zkratka pro „European Social Insurance Platform“, což je platforma evropských institucí zabývajících se sociálním pojištěním a zabezpečením. Jejím cílem je koordinovat a prosazovat společné zájmy v oblasti důchodových, zdravotních a dalších sociálních systémů.
Hlavní myšlenka fóra? Jak může sociální zabezpečení držet při životě jednotný evropský trh a co to vlastně znamená pro nás, obyčejné smrtelníky. Moderátoři situaci potrhli názvem „Silný sociální stát pro jednotný trh odolný vůči sociálním problémům“. Zní to možná suchopárně, ale jde o něco, co se opravdu týká každého z nás – třeba když se stěhujeme za prací, nebo hledáme nejlepší zdravotní péči.
Proč je mobilita tak důležitá?
Mluvilo se tu hodně o tom, jak Evropa postupně přichází o pracovní sílu. Na první pohled to tak nevypadá, protože nezaměstnanost je v některých zemích pořád celkem vysoká. Jenže když se zblízka podíváte, zjistíte, že firmám zoufale chybějí konkrétní profese a dovednosti. Tady přichází na řadu sociální zabezpečení – pokud by bylo lépe koordinované, lidé by se nebáli stěhovat za prací do sousedního státu, protože by věděli, že nepřijdou o důchod, pojištění nebo jiné „výhody“, na které byli doma zvyklí.
Setkání se zajímavými lidmi a inspirativní momenty
Jedním z prvních řečníků byl Jörg Tagger z Evropské komise. Působil dojmem člověka, který vidí věci velmi prakticky: nevzýval žádné velké vize, spíše připomínal, že mobilita je klíčem k řešení nedostatku pracovníků v celé Evropě. Hned po něm vystoupila Anne-Claire Le Bodic, prezidentka ESIP, a rozpoutala se živá diskuze. Představte si sál, kde to bzučelo různými jazyky a lidé si předávali mikrofon, aby přidávali svoje pohledy a nápady. Sice někdy s mírnou skepsí, ale i to k takové diskusi patří.
Kolik lidí bude Evropě chybět?
Zaujalo mě jedno číslo: do roku 2035 má na evropském trhu práce chybět 7 milionů lidí. V Německu, které má okolo 84 milionů obyvatel, už teď cítí velký hlad po specializovaných pracovnících. A přitom je tam pořád šest procent nezaměstnaných. Zní to jako paradox, ale je to realita: firmy hledají kvalifikované síly, zatímco část nezaměstnaných nesplňuje to, co zaměstnavatelé potřebují. Někdy je to o nedostatečném vzdělání, někdy o jazykové bariéře či specifické specializaci.
Dostupnost léčiv a další témata
Do diskuse vstoupil europoslanec Adam Jarubas se zajímavým pohledem na léky. To bylo hodně zajímavé téma. Poukázal, že by měly být nejenom vyvíjené a vyráběné v dostatečném množství, ale také cenově dostupné – jak pro pacienty, tak pro zdravotní systémy. Tady se nám do toho míchá ekonomika, výzkum, farmaceutický průmysl, a samozřejmě zdraví nás všech. Není to jednoduché, ale vlastně je to docela logické: pokud je lék příliš drahý, je to pro pacienty jako by neexistoval.
Je silný sociální stát překážkou růstu?
Odpolední blok se věnoval otázce, kterou slýcháme často: je robustní sociální stát příliš těžký balvan, který brzdí firmy, nebo naopak opora, díky níž lidé pracují efektivněji a beze strachu? Jedna strana tvrdila: „Vysoké daně a odvody snižují konkurenceschopnost.“ Druhá oponovala: „Spokojený zaměstnanec, který má zajištěnu péči, školky, důchod a zdravotnictví, neřeší každou korunu a podává lepší výkon.“ V sále zaznívaly různé zkušenosti, ale převažoval pocit, že najít rovnováhu mezi oběma postoji je zásadní.
Co to znamená pro Česko?
Přiznám se, že se dívám očima Čecha a ptám se: „Jak tohle všechno dopadne na nás?“ Pravdou je, že nedostatek kvalifikované pracovní síly je i u nás citelný. Inženýři, řemeslníci, IT specialisté, lékaři… Mnoho oborů hledá lidi, zatímco jinde třeba nezaměstnanost neklesá. Mobilita tedy není jen o tom, že čeští lidé jedou za prací do zahraničí; můžeme naopak přijmout talenty, kteří míří za dobrou životní úrovní k nám.
Zdravotní péče je další velké téma. Abychom drželi krok s Evropou, nemůžeme přešlapovat na místě. Dostupnost léků, investice do výzkumu – to všechno může zlepšit kvalitu života lidí v Česku a zároveň podpořit naši ekonomiku.
Můj celkový dojem
Zní to jako hodně „velkých řečí“, ale když jsem tam seděl, poslouchal prezentace a povídal si s lidmi z různých koutů Evropy, uvědomil jsem si, jak moc tyhle věci utvářejí náš každodenní život. ESIP fórum možná není akce, o které by psal bulvár, ale z mého pohledu je to jedno z nejdůležitějších setkání, protože se tu hledají konkrétní řešení problémů, na které narazíme dříve, než se nadějeme.
Odnáším si z Bruselu pocit, že pokud budeme koordinovat naše sociální systémy a myslet i na přitažlivost pro odborné a zkušené zahraniční pracovníky, obavy o budoucnost budou menší. A pokud budeme investovat do výzkumu a inovací, bude i naše zdravotnictví držet krok s předními zeměmi. Rozhodující ale je, abychom do všeho šli s odvahou a nápady, a ne jen s byrokratickým šimlem.
Jedna věc je jasná: Sociální zabezpečení není jen formální slovo – je to prostředek, jak zajistit, že náš každodenní život bude komfortní, bezpečný a zároveň nabídne dostatek příležitostí, abychom se mohli rozvíjet. A to zní jako cíl, za který by měla politická reprezentace bojovat.
Comments